Dobře… 💛
Tak pojď. Budu ti vyprávět příběh... Trochu se nadechneš, trochu se zasměješ, někde tě to dojme a klidně ti  ukápne slza… budeš v tom vidět sebe...Přesně takhle 👇

Když se na chvíli… fakt zastaví čas

Jsou chvíle, kdy máš pocit, že svět běží hrozně rychle.
A pak jsou chvíle, kdy se na chvíli zastaví.
A ty jen stojíš… dýcháš… koukáš na to bříško… a víš, že tohle je ono.
(Přesně tohle se děje u mě v ateliéru… jo, fakt.)

Přijde žena. Těhotná.
Trochu nervózní. Ruce automaticky na bříšku.
V očích milion myšlenek:
„Já se neumím fotit… jsem nateklá… Eva, prosím tě, buď na mě hodná…“
(usměju se… protože už vím svoje)

A vím, že za chvilku odejde úplně jiná žena.

 

​

Protože těhotenství není jen „stav“

Těhotenství je síla.
Křehká. Tichá. Divoká.
Je to láska, která ještě nemá jméno… ale už má místo v srdci.
(a jo… někdy mě to fakt dojme 🥹)

Světlo si sedne na bříško tak jemně, jako by vědělo, že tam roste nový život.
Stíny nejsou schované – jsou hebké, ženské, pravdivé.
Nikdo nic nepřehání.
Nikam nespěcháme.
Dýcháme. Smějeme se. Někdy brečíme. (občas obě)

A v tu chvíli vznikají fotky, které nejsou „jen hezký“.
Jsou cítit.
Jsou opravdový.
Takový ty, na který se díváš a máš husí kůži.

Co se u mě vlastně děje (a proč se ke mně holky vrací)

Nejde jen o focení.
Fakt ne.

Ty ženy si u mě dovolí být krásné.
Bez vysvětlování. Bez omlouvání.
Jen tak… být.

Najednou stojí rovně.
Najednou se usmějí jinak.
Najednou vidí, že to bříško není „navíc“…
ale že je to zázrak.

A pak mi často říkají:
„Ty jo… já jsem se tady cítila tak dobře…“
(no jasně že jo 🤍)

A pak se vrací.
S dalším bříškem.
S miminkem v náručí.
Nebo jen proto, že chtějí znovu ten pocit.

​

Protože bříško zmizí… ale vzpomínka ne

Bříško jednou nebude.
Dítě se narodí.
A život se rozjede šíleným tempem.

Ale ty fotky…
ty zůstanou.

Jednou je ukážeš své dceři.
Jednou možná vnučce.
A řekneš:
„Tady jsi byla ještě u mě. Tady jsem tě milovala dřív, než jsem tě viděla.“

(A teď se klidně na chvilku nadechni… protože jo… tohle je silný.)

Proč fotím těhulky a maminky právě takhle

Protože vidím krásu, i když ji ty zrovna nevidíš.
Protože vím, jak strašně rychle tohle období uteče.
Protože světlo, stín, dotek látky a ticho mezi dvěma nádechy
dokážou vyprávět příběh líp než tisíc slov.

​

Jmenuju se Eva Javůrková
a fotím těhotné ženy a maminky tak,
aby měly nejkrásnější vzpomínku na začátek života svého dítěte.

Ne dokonalou.
Ale pravdivou.
Citlivou.
A takovou, ze které se brečí i po letech… (jo, fakt)

​

A někdy…

Někdy fotíme…
a za pár dní se miminko narodí.

Jako dnes.
Dcera mojí kamarádky přišla na svět.
A ty fotky, co tady vidíš, jsou poslední dny v bříšku.
Zastavený čas.
Láska těsně před zázrakem. ✨ 💛