Focení? To není zubař ani gynda!!! To je rande sama se sebou.

Hele, přiznejme si to. Většina z nás si myslí, že na focení musí být jako modelka z Vogue. Že musíme mít stehna bez celulitidy, propadlý břicho, vlasy jako z reklamy a sebevědomí Beyoncé.

Blbost.

Já jsem Eva Javůrková, fotografka z Prahy a za těch 30 let co fotím ženský, jsem zjistila jednu věc: Nejkrásnější jste ve chvíli, kdy zapomenete, že vás fotím.

A to se nestane samo. Takže jak na to?

1. Den předtím:

Kašlete na detox, ale vyspěte se

Nebudu vám kecat o okurkových maskách ve tři ráno. Ale prosím vás, běžte spát. Žádná editace v Photoshopu nezachrání pohled "tři děti, dvě práce, nula spánku".

A voda. Jo, fakt. Pleť je pak jako mimino. A víno si dáme až ke konci focení, jo? Slib?

Hlavní mantra: Nejdete na popravu. Jdete si hrát. Já mám foťák, vy máte příběh. Zbytek vymyslíme spolu.

2. Co na sebe?

To v čem se cítíte jako bohyně, ne jako oběť...

Pravidlo číslo jedna: Pokud v tom nemůžete dýchat, jíst chlebíček, nebo kachnu a smát se na celé kolo, nechte to doma.

Krajka? Super. Starý vytahaný svetr po babičce, co vám voní domovem? Ještě lepší.Černá zeštíhluje? Možná. Ale červená křičí "tady jsem". A béžová šeptá "jsem unavená z života".

Vezměte 3 věci. Jednu elegantní, jednu co nosíte normálně, a jednu "co kdyby". Já vám řeknu, která na vás svítí. Mám na to oko. A kdyby ne, mám v ateliéru celou garderobu a budeme dělat bohyni na gauči.

Doplňky: Velký náušnice dělají s obličejem divy. Klobouk schová bad hair day. A jizvy, strie, tetování? To je mapa vašeho života. Neschováváme. Oslavujeme.

3. Make-up:

Míň šminek, víc vás

Já nechci fotit masku. Chci fotit vás ve 35, ve 48, v 62. S vráskami od smíchu, protože ty jsou nejdražší šperk co máte.

Jo, mám v ateliéru vizážistku. Je to čarodějka. je skvělá, dokáže úžasně poradit a některé partie v obličeji zvýrazní na focení. Je to taková ta důležitá kamarádka, která vám o vaší tváři řekne hodně i beze slov, jen štětcema...

4. Nervozita? Vítejte v klubu.

A teď historka.

Třesou se vám ruce? Super, aspoň nejste robot.

Minulý měsíc ke mně přišla Petra. 44 let, dvě děti, rozvod za sebou. Ve dveřích mi řekla: "Evo, já to nedám. Já jsem odulá, mám břicho a poslední fotku mám z občanky před 10 lety."

Daly jsme kafe....pokec.

Ten holčičí. O všem...

Hned bez uzardění!!!

Tohle na tom focení miluju.

Co se řekne v atelieru, zustane v atelieru!!!

Prvních 20 minut stála jako prkno. Ruce křečovitě podél těla, úsměv jako na pasovku fotku. Tak jsem zhasla světla v ateliéru, pustila jí latinu a řekla: "Kašli na pózy. Prostě tancuj. Zavři oči a vzpomeň si, kdy ses naposledy cítila volná."

Začala se hýbat. Nejdřív opatrně. Pak se rozesmála. Pak mi mezi čtyřma očima řekla, že od rozvodu neměla sex, nekoupila si šaty a připadá si neviditelná.

Fotila jsem ji další dvě hodiny. V těch šatech, co si "netroufla vzít". S rozpuštěnýma vlasama. Bosou.

Když jsem jí o 14 dnů později ukázala fotky, rozbrečela se. A pak řekla větu, co si budu pamatovat do smrti: "Do prdele, já jsem to pořád já. Já jsem se jen někde ztratila."

Odcházela narovnaná a nebála se být poprvé vidět. A minulý týden mi psala, že si koupila letenku sama do Portugalska.

Takže jo. Nervozita je normální. Ale za ní často čeká ženská, na kterou jste zapomněla.

Můj tajný trik: Pusťte si hudbu, co vás rozhýbe. Zhluboka dýchejte. A když nevíte co s rukama, dejte si je do kapes. Nebo na boky. Nebo mi je dejte – já už něco vymyslím.

Já tam nejsem od toho, abych vás soudila. Jsem tam od toho, abych vás viděla. I tu část, co si doma schováváte.

5. Proč já a proč v Praze?

Protože v mým ateliéru se nehraje na "teď se tvář sexy". Hraje se na pravdu.Protože mám hudbu, polštáře, čaj, kafe, čokoládu , sušenky a čas. A protože mám v atelieru místa, kde budete vypadat jako z filmu. I když si myslíte, že jste "jenom normální".

Nepotřebujete být dokonalá. Potřebujete být ochotná se na sebe podívat. Třeba poprvé po letech s láskou.

Tak co, jdete do toho?

Focení se mnou není o tom, že si hned pověsíte nahatou fotku na zeď do chodby...nebo si jí dáte do kanclu.

To má čas, ale garantuju vám, že i tenhle praštěnej nápad ve vás uzraje :-)))

Je o tom, že až půjdete domů, narovnáte se o 5 centimetrů. A až vás za týden naštve šéf, vzpomenete si, jak jste se cítila před mým foťákem. A pošlete ho do háje. S grácií.

To je to, co prodávám. Ne fotky. Odvahu.

Tak se objednejte. A přestaňte čekat na "až zhubnu", "až bude čas", "až budu mít důvod". Důvod jste vy. A čas je teď.

Eva Javůrková

Fotografka, co vás rozesměje, rozpláče a donutí se vidět

Ateliér Praha – místo, kde se ženský mění zpátky v bohyně

P.S. Jo a nebojte, retušuju. Ale jen pupínek. Vrásku od smíchu vám nikdy nesmažu. To by byla svatokrádež.