Odevzdávání fotek

“To jsem já?! Fakt já?!”

 

Víte, jaký je ten úplně nejlepší moment mojí práce? Ne, není to cvaknutí závěrky. Ani to, když najdu ten dokonale lichotivý úhel. Není to ani to kouzlení ve Photoshopu (i když tam se dějí zázraky). Ten úplně největší, nejšťavnatější, nejdojemnější moment přichází, když vám odevzdám fotky.

 

Sedíme spolu, vy rozkliknete galerii… a najednou je v místnosti ticho. Pak se ozve první zalapání po dechu. Ruka vystřelí k puse. Oči se rozzáří. A pak ta věta:

 

“To nejsem já!”

 

Ale ano. Jsi. ❤️

 

Jsi to ty, přesně taková, jak tě vidím já. Jak tě vidí svět, když jsi šťastná, když se směješ, když se cítíš krásná. Jsi to ty, jen sis možná dovolila na chvíli zapomenout. A já ti jen podávám zrcadlo. Takové, které ti neukazuje vrásky, ale sílu. Ne kila navíc, ale eleganci. Ne nedokonalosti, ale kouzlo.

 

A pak přichází ty slzy. Malé, tiché, šťastné slzy. A já vím, že moje práce tady skončila. A že sis odnesla něco mnohem víc než fotku.

 

P.S.: Jo a pokud si tě doma nepoznají a budou se ptát, kdo je ta bohyně na těch fotkách, tak jim prostě řekni pravdu. “To jsem já.” ✨